Ahoj Natálie, mohla by ses na úvod našim čtenářům představit? Kdo jsi a co by o tobě měli vědět hned na začátku?
Ahojky! Jsem známá pod přezdívkou Nattys, je mi 22 let a jsem kadeřnice z Moravskoslezského kraje. Jako první si na mě můžete všimnout extravagantního vzhledu. Miluju hodně žánrů hudby, hlavně asi metal a tekkno. Někteří mi řekli, že na první pohled vypadám trochu nepříjemně, ale jsem kreativní, tolerantní osoba a prý i se smyslem pro humor.
Jsi kadeřnice. Kdy ses rozhodla, že právě tohle bude tvoje cesta, a co tě na práci s vlasy nejvíc baví?
Jako malá jsem se dostala k vlasům hlavně skrz internet. Pamatuju si, jak jsem si vyhledávala emo účesy a absolutně jsem se do toho zamilovala. Mám taky o dost starší sourozence a brácha si po každé výhře v házené obarvil vlasy na jinou barvu a ségra měnila neustále střihy a účesy. Taky mi odmalička pouštěli skupinu Prodigy a zpěvák Keith Flint se crazy účesů nikdy nebál. Nejvíc mě na té práci baví kreativita a dodávání sebevědomí ostatním. Není nic lepšího než, když je zákazník nadšený z mojí práce. A občas mě překvapí, s kolika různými lidmi si vlastně sednu do noty.
Vlasy jsou zároveň výraznou součástí tvého alternativního vzhledu. Jak moc je pro tebe účes způsobem sebevyjádření a jaké vlasové úpravy tě baví nejvíc?
Vlasy byly velkou součástí vzhledu alternativních subkultur. Člověk se může sebevyjádřit vzhledem různými způsoby, ale vlasy prostě byly vždycky to moje. Je to takový rámec nás samotných. Nejvíc mě určitě baví barvičky, to jde asi vidět (smích). Ale neopovrhuju žádným úkonem v téhle profesi. Baví mě prostě zkoušet nové a kreativní výzvy. A když mi někdo řekne: „Nechám to celé na vás,“ tak se mi rozzáří oči.
Tvůj vzhled je na první pohled nepřehlédnutelný. Jak ses postupně dostala ke svému současnému stylu a co pro tebe alternativní vzhled vlastně znamená?
Jak už jsem říkala, tak už jako malá se mi líbily alternativní styly. Obří účesy a extravagantní barvy. Mamka mi teda nedovolila hned úplně výrazné barvy, první, co mi povolila, bylo červené ombré a od té doby už jsem byla nezastavitelná. Když mi bylo asi 16 nebo 17, tak jsem si koupila černou a zelenou barvu a napatlala jsem si je na mé tehdy blond vlasy za matčinými zády. Rozhodně jsem se cítila mnohem více jako já. Alternativní vzhled je pro mě určitě volnost, sebejistota a sebepoznání.
Žiješ v Kopřivnici, tedy v menším městě, kde nemusí být výrazně alternativní vzhled úplně běžný. Jak se vyrovnáváš s reakcemi okolí a setkala ses někdy i s předsudky? A jak na tvůj vzhled reagují zákaznice v kadeřnictví?
Dříve jsem pohledy nesla hodně špatně, nikdo jiný kromě mě takový ve městě nebyl, dokud jsem nepoznala kamarády, kteří měli podobné smýšlení a styly. Teď už si z pohledů nic nedělám. Vím, že já mám svůj názor a ostatní můžou mít jiný, a to je v pořádku. Kdyby byli všichni stejní, byla by tu nuda. Co se týče mých zákaznic, tak si myslím, že kdyby měly s mým vzhledem nějaký problém, tak by ke mně v první řadě nešly. Neříkám, že jsem nikdy neměla s nikým problém. Ale to bych nedávala za vinu mému vzhledu. Vždycky se najdou lidi, kteří hledají konflikt a problémy. Jednou jsem volala policii, protože mi jedna paní vyhrožovala, že mě zabije. Jinak mi nevadí, když se mě lidi hezky zeptají na nějaké otázky vůči mému vzhledu, chápu, že jsou zvědaví.
Máš 17 piercingů. Pamatuješ si, kdy přišel ten úplně první, a co tě na piercingu fascinuje natolik, že jsi postupně přidávala další?
Mamka mi jako miminku píchla náušnice. Ale v šesté třídě jsem si sama píchla druhou dírku v uchu jehlou na šití, samozřejmě zase bez mamčina vědomí, a nikomu to nedoporučuji. Když už chcete piercing, tak určitě za odborníkem. Vždycky jsem chtěla piercingy a prostě to takhle šlo postupně dál a dál.
Kromě piercingů máš také 18 tetování. Má pro tebe každé z nich nějaký osobní význam, nebo tě někdy láká nechat se potetovat jednoduše proto, že se ti konkrétní motiv líbí?
Hodně tetování pro mě význam má, ale mám i nějaké čistě z estetiky. Mám pár tetování i od sebe, ale těmi bych se úplně nechlubila, mistrovské dílo to není, ale vlastně pro mě mají hluboký význam. Ať už z nějaké nostalgie, zážitků z té doby, nebo jednoduše významem samotného tetování.
Původně jsi studovala předškolní a mimoškolní pedagogiku a teprve potom přešla na obor kadeřnice. Jak velkou roli v tvém životě hraje kreativita a máš pocit, že právě díky ní ses nakonec našla v tom, co dnes děláš?
Ke kadeřničině mě to tak nějak vždycky táhlo, ale když přišel výběr střední, rodiče chtěli, abych měla maturitu, a tak jsme se dohodli na tomto oboru, ve kterém zároveň můžu nějak uplatnit kreativitu. Zároveň to byla ale škola církevní a hodně učitelů nesouhlasilo s mým vzhledem. Dokonce mi říkali, že se mě děti budou bát, ale vůbec to nebyla pravda. Když jsem měla praxe ve školce, tak jsem byla nejoblíbenější učitelka a děti byly maximálně zvědavé. Pedagogika a fakt, že můj synovec má těžkou poruchu autistického spektra a mentální postižení, mi taky pomohl v kadeřnictví. Nabízím stříhání i dětem se speciálními potřebami. Bohužel tyto děti jsou v kadeřnictví často odmítány, protože se buď bojí, nebo jim to je nepříjemné. Často plakají a nesedí v klidu.
Když se ohlédneš za tím, jak ses změnila od svých začátků až do dneška, je něco na tvém vzhledu nebo životním stylu, do čeho bys dnes už nešla, nebo naopak něco, co bys chtěla ještě výrazně posunout?
Moc ráda bych více tetování a možná i nějaký ten další piercing. Jediné, do čeho bych nešla, je tetovat si sama prsty na rukou, protože to mi vybledlo a vypadá to teď velice diskutabilně (smích).
A na závěr, máš nějaký vzkaz pro čtenáře obscurefreaks.cz, kteří se třeba sami bojí vystoupit z davu a být víc sami sebou?
Ze začátku je těžké si zvyknout třeba na pohledy a názory okolí, ale stojí to za to. Jsem šťastná, jaká jsem. Vždycky se najdou lidi, kteří vás nebudou mít rádi, a je úplně jedno, jací jste nebo jak vypadáte.
